HistoriePrvní zmínka o Petrovicích pochází z 16.století. Dnešní obec Petrovice se rozkládá v místě, které se nachází mezi dvěma původními osadami - Hlivojedy a Jezevce. Jezevce se nacházely na jih od Petrovic, mezi Petrovicemi a Novým Dvorem. První písemná zmínka o této osadě je z r.1338. Za husitských válek byla ves vypálena, zpustla a zarostla. Roku 1510 ji koupil Petr Holý z Chrástu. Osada však již obnovena nebyla. Hlivojedy se pravděpodobně rozkládaly na svahu Petrovického lesa, soudě dle zvlněného terénu za farou. Ve 14.stol.se v osadě nacházela tvrz i dvůr. Celé Hlivojedy, tedy tvrz, dvůr a ves, bývaly služebným manstvím hradu Křivoklátu a sídlem vladyk Hlivojedských z Hlivojed, kteří zde sídlili přes 100 let. Roku 1510 získal Hlivojedy Petr Holý z Chrástu. I tato ves za husitských válek zpustla a nebyla již obnovena. Původní název osady byl „Hlivojedi“ od jména lidí, kteří se za Třicetileté války živili houbami hlívy jedlé. Kdy byla osada založena není známo. Zachovala se pouze pověst, která vypráví o tom, jak se v těchto místech usadili lidé, jak založili osadu a jak přišla ke svému názvu. 
Pověst o vsi Hlivojedy„Za časů, kdy roty braniborské zle řádily v Čechách, navštívil jeden oddíl také kraj rakovnický. Lidé prchali před těmito lupiči do okolních lesů, kde nalézali bezpečného úkrytu. Rovněž tak učinila jistá žena, jíž Braniborci zabili muže a pobrali všechen majetek. Prchla do lesů i s dětmi jen s tím, co měla právě na sobě a vyhledala si útulek blíže vysoké skály, nedaleko níž vinul se bublající potůček, vytékající ze studánky s pěkně čistou vodou. Úkryt ten ukázal se býti bezpečným. Záhy však nastala jí starost o potravu. Hledajíc něčeho k jídlu, spatřila, že v lesní půdě roste mnoho hliv, jež sice znala, ale o nichž vždy od lidí slýchala, že jsou prašivé. Ale jednoho dne, když marně po lese hledala potravy, odvážila se, hladem jsouc donucena, hlívy tyto jísti. A hle!ukázaly se býti dosti chutnými a úplně neškodnými. Žena nyní zanechala kořínků a trpkých plodů lesních pláňat a živila sebe i své dítky hlívami. Rodina tato tak si oblíbila místo svého úkrytu, že se tu trvale usadila a postavila dřevěnou chýšku. Když za krále Václava II.nastaly v Čechách opět lepší časy a rodina tato počala se stýkati s jinými lidmi, říkáno jejím členům „Hlivojedi“. Malá rodina časem se rozmnožila, chýší přibývalo, les byl mýcen. Přezdívka „Hlivojedi“ přenesena z lidí na osadu, která tak obdržela jméno.“Ani jedna z původních osad již nebyla obnovena. Avšak na počátku 16.století založil Petr Holý ves novou. Ta byla pojmenovaná po něm - Petrovice. Petr Holý ves držel mnoho let a velmi ji zvelebil. Roku 1517 zde nechal postavit pivovar. Zemřel bez potomků. Po jeho smrti Petrovice změnily několikrát majitele. Roku 1589 je koupil Havel Hrobčický z Hrobčic na Kolešovicích, jehož rod držel Petrovice opět delší čas a své panství úspěšně rozšiřoval. Všichni Hrobčičtí byli protestanti a horlivě se účastnili odboje českých stavů proti králi Ferdinandovi II.. Jiří Havel Hrobčický byl kvůli této skutečnosti odsouzen ke ztrátě části svého jmění – vsi Petrovice. Následovalo opět několikeré střídání majitelů. Zároveň obec pustošily vojenské konflikty. V r.1660 získali Petrovice a Krakovec Helversenové, za nichž byl obnoven hrad Krakovec a pokryt červenými taškami.(Pozn.: Odtud jeho jméno „Červený zámek“.) Roku 1709 koupil Petrovice Jan Josef hrabě z Valdštejna. Valdštejn se stal zakladatelem horní části Petrovic. Ta byla založena po významné události, kdy se třem mladým dívkám v lese u studánky zjevila Panna Marie. 
Pověst o zjevení Panny MariePověst říká, že v 2.pol.17.stol., kdy Petrovice držel svobodný pán Otto z Halversenu, se zde stala zvláštní událost, která rozrušila celé okolí. Ve zmíněném lese se nalézala pod mohutným dubem studánka. Jednoho dne tu tři petrovické dívky sbíraly bukvice a při práci si prozpěvovaly. Najednou uslyšely, že s nimi zpívá ještě někdo čtvrtý. Zarazily se a pátraly, kdo neznámý zpěvák je. Pohlédly na rozložitý dub a spatřily zvláštní úkaz. Mezi větvemi stromu se vznášela krásná paní s nemluvňátkem na ruce a líbezně zpívala. Dívky se lekly a z lesa utekly. Brzy věděla o prapodivné příhodě celá ves. Po několika dnech šly dívky zase k oné studánce a zjevení na dubu se opakovalo. Jak už to bývá, mnozí spoluobčané dívkám věřili, jiní ale tvrdili, že jde o pouhý výmysl. Děvčata byla předvolána na vrchnostenský úřad k výslechu. I přes hrozby neustále tvrdila svou. Nepomohl ani výprask důtkami, který jim uštědřil biřic. Po ranách nebylo na tělech dívek ani stopy. Tímto krutým výslechem byl lid utvrzen ve svém přesvědčení, že k události skutečně došlo. Od té doby byly dub i studánka lidem považovány za zázračné.
Toto místo začali navštěvovat lidé z širokého okolí. Protože voda ze studánku skutečně uzdravující účinky, věhlas místa se šířil dál a dál. Poté, co byla voda ze studánky oficielně uznána za léčivou, nechal zde Valdštejn vystavět lázeňskou budovu s hostincem. Léčivá moc vody byla přičítána onomu svatému zjevení a tak se toto místo stalo cílem pouti zdravých i nemocných z celého širokého okolí, což se stalo podnětem k založení kostela v nejbližším sousedství studánky (1710 -1715).
Do Petrovic byla přenesena i farní pravomoc ze Šanova a proto nechal hrabě Valdštejn vystavit vedle kostela i faru s potřebnými budovami. Současně byla pod kostelem vystavěna i škola.
Po smrti Valdštejna se Petrovice staly na čas majetkem Fürstenberků. Záhy však byly prodány Wallisům. Památku skutečného šlechtice po sobě zanechal hrabě Štěpán Wallis, který r.1765 ulehčil svým poddaným. Robotu změnil na peněžitý poplatek a rozsáhlé polnosti rozdělil a jednotlivé části i s hospodářskými budovami dědičně pronajal poddaným.
Za „vlády“ tohoto šlechetného šlechtice byla na místě již nedostačující školy postavena škola nová. Postupem času byl také opraven velikým nákladem zámek a postaven zámeček – obydlí pro úředníky.
Od r.1881 se majitelé Petrovic opět střídali. Roku 1923 byla provedena pozemková úprava a část pozemků byla za přídělové ceny přenechána obyvatelstvu a zbytek prodán do soukromých rukou.
|
